Indie v starší době
STAROVĚKÁ INDIE
Starověká Indie se rozkládala na poloostrově Přední Indie, v povodí řeky Indus (proto také název Indie) a jeho přítocích tvořících tzv. Paňdžáb (Pětiříčí), což je vlastně na území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše v jižní Asii.
Dějiny Indiejsou mladší než dějiny mezopotamské, egyptské i palestinské. Odehrály se ve třech civilizačních vlnách, kdy sjednocující a kulturní roli sehrálo staré indické náboženství.
Harrapská kultura
V letech kolem 2300 př.n.l se zde vytvořila nejstarší harappská kultura (protoindická) - (pozůstatky měst Harappi a Mohendžodáro). Města byla stavěna podle plánu, domy byly z pálených cihel, byl používán i důmyslný systém kanalizace, stavěny tvrze a sýpky. Její tvůrci byli neznámého etnického původu (možná drávidského), ale je jasné, že to byli vynikající stavitelé. Svědčí o tom archeologická naleziště dvou opevněných měst Harappa (Paňdžáb) a Móhandžó-daro. Víme však, že používali kamenné, měděné a bronzové nástroje, znali i hrnčířský kruh, vyráběli šperky ze slonoviny a drahých kovů a hliněné a terakotové sošky( sošky z pálených cihel). Stoky byly postaveny z cihel a odváděli odpady z koupelen a záchodů. Psali obrázkovým písmem na hliněné destičky. Kolem města byly vesnice a sady. Tyto dvě města-Harappa a Móhandžó-daro měla poměrně dobré hospodářské zázemí složené z přilehlých vesnic. Rolníci využívali pravidelných jarních záplav Indu, které zúrodňovaly půdu určenou na pěstování pšenice, ječmene, olejnatého sezamu a bavlny.
V 18. století došlo k úpadku harappské kultury, v roce 1600 k jejímu úplnému vymizení. Příčiny nám nejsou známy.
Civilizace Árjů
V polovině 2. tis. př. n.l. do Indie pronikal indoevropský kmen Árjů nebo také Árijů (= vznešení ). Zpočátku pouze do Paňdžábu,ale pak i dál na východ až do povodí řeky Gangy.
Tato civilizace je pokročilejší, vytvořila společenské struktury: kněží - brahmáni, kšátriové - elita vládnoucí v Indii, vajšové - pracovali v zemědělství, obchodě…, šúdrové - nejchudší vrstva.
Rané období vývoje = védské, nám zanechalo nejstarší indické literární památky védy (=vědění) obsahující 4 sbírky plné zaklínadel, hymnů, písní, modliteb a návodů k obětem. Obyvatelé se věnovali hlavně chovu dobytka za účelem vidiny blahobytu. V čele kmenů byli náčelníci (rádžové) a rostl respekt kněží. Také vznikla společenská diferenciace, která znamenala rozdělení na 4 sociální skupiny tzv. varny ( varna = barva ).
Nejvyšší postavení měli bráhmáni (kněží), kteří zajišťovali přízeň bohů kultovními rituály a často se stávali rádci králů.
V rámci civilizační vlny Árjů sehrává velkou roli náboženství:
- náboženství véd 1500 - 1000 př.n.l. Jedná se o staré památky, především básnické (žalmy). Lze z nich vyčíst podobu života Árjů. Je to mytické, kultické náboženství. Ind boha oslavoval pomocí kultické oběti (v obětování spatřoval náboženský úkon).
- náboženství upanišad 1000 - 500 př.n.l. Jedná se o 200 textů především literárních, ale současně i náboženských, z nichž lze vyčíst novou etapu staroindických náboženských představ a jejich pojetí. Od náboženství véd se liší tím, že vlastní náboženský přesah. Ten se projevuje tím, že kromě boha Brahmy, který existuje mimo člověka, uznávají ještě druhého boha Atmána, což je bůh uvnitř člověka. Věřili v reinkarnaci ( = převtělování ). Stav posmrtné blaženosti se nazýval karma. Z tohoto náboženství se vyvinul hinduismus.
- buddhismus: je odvozen od bájného Buddhy. Dodnes stojí základní historicko-náboženská otázka, zda se jedná o náboženský systém nebo o projekt morální . Buddha totiž tvrdí, že příčinou lidských problémů a konfliktů jsou vnitřní lidské chtíče. Stav posmrtné blaženosti se nazývá nirvána.
V době Árjů se vytvořila politická střediska: Kóšala a Magadha. Došlo mezi nimi k boji, ve kterém Magadha zvítězila. Bylo ustaveno nové hlavní město Pátaliputra.
Dynastie Maurjů
Dynastie Maurjů využije zmatků v zemi, které vznikly v důsledku útoku Alexandra Velikého v letech 327 - 325 př.n.l. Moci se ujímá vůdce Čandragupta. Největšího rozkvětu země dosahuje za Ašóky, který zemi sjednotil v jeden celek. Dostal se do styku se Sýrii. Stará Indie se dostala na vrchol. Ašóka nechal zbudovat zavlažovací systém, silnice, dbal na rozvoj řemesel a obchodních styků s hélenistickými státy. Ústním podáním se také udržovala nějvětší básnická díla starověké Indie-
- epos Mahabháráta obsahující přes 200 000 veršů. Jeho úhlavním námětem je nesmiřitelný boj mezi dvěma královskými rodinami, odvozujícími svůj původ od mýtického vládce Bháráty. K tomuto eposu jsou připojeny i další texty a poezie.
2. epos Rámajana obsahující asi 48 000 veršů popisující dobrodružství a strasti královského prince Rámya jeho ženy Síty, který je ochuzen o své nástupnické právo.